Sebehodnocení
Žák sleduje vlastní pokrok a volí další krok v učení.
Důležitým cílem formativního přístupu je, aby žák postupně dokázal poznat, kde se v učení nachází, a zvolit další krok. Sebehodnocení není o tom, aby si žák sám dal body. Je to způsob, jak se učit přemýšlet o vlastní práci.
Co učitel dělá
Pomáhá žákům poznat, co už umí a co ještě ne, a postupně je učí, aby si další krok volili sami.
Metody
Vyberte si jednu metodu a zkuste ji v příští hodině.
Cíl učení a kritéria úspěchu
Cíl a úspěchNa začátku hodiny si ujasněte, co má žák na konci opravdu umět nebo zvládnout. K tomu přidejte několik konkrétních znaků úspěchu, podle kterých poznáte, že se k cíli dostal.
Jak na to
1. Formulujte cíl jako něco, co žák dokáže udělat. 2. Přidejte 2 až 4 konkrétní kritéria, podle kterých poznáte úspěch. 3. Promyslete, kdy během hodiny si ověříte, zda je žáci opravdu splňují. 4. Cíl i kritéria řekněte žákům jednoduše a stručně.
Sebehodnocení vůči kritériím
Zpětná vazbaNechte žáky porovnat vlastní práci s několika jasnými kritérii a pojmenovat jeden konkrétní krok, kterým ji mohou zlepšit. Smyslem není dát si známku, ale rozhodnout, co udělat dál.
Jak na to
1. Dejte žákům krátký kontrolní seznam se dvěma až třemi kritérii. 2. U každého označí, zda je splněné, částečně splněné nebo zatím ne. 3. Ke svému hodnocení připojí konkrétní důkaz z vlastní práce. 4. Potom vyberou jeden krok a provedou ho.
Žáci mluví a přemýšlejí
Klima třídyHlídáte, aby hodinu nenesl převážně učitel. Žáci potřebují dostávat pravidelný prostor formulovat vlastní myšlenky, vysvětlovat, odpovídat a reagovat na spolužáky.
Jak na to
1. Naplánujte v hodině jedno až dvě místa, kde budou aktivně přemýšlet a mluvit žáci. 2. Položte jim přesnou otázku a řekněte, jak má odpověď vypadat. 3. Po společné nebo párové práci zapojte i žáky, kteří se dobrovolně nehlásí. 4. Učitel potom odpovědi krátce shrne, opraví nebo doplní.
Klíčové principy
Praktické zásady, ze kterých metody vycházejí.
Sebehodnocení je dovednost, ne přirozená schopnost
Sebehodnocení se žáci učí postupně. Potřebují vidět příklady, pracovat s kritérii a porovnávat svůj pohled se zpětnou vazbou.
Nejdřív zpětná vazba od učitele, pak sebehodnocení
Sebehodnocení funguje lépe, když už žáci znají kritéria kvality a mají zkušenost se zpětnou vazbou od učitele i spolužáků. Teprve pak si snáz vytvářejí přesnější obraz o vlastní práci.
Zpřesňovat pohled na vlastní práci, ne ho jen potvrzovat
Cílem není povzbudit žáka za každou cenu. Cílem je, aby jeho sebehodnocení odpovídalo tomu, jak práce skutečně vypadá. Když má žák přesnější obraz o své práci, snáz si vybere další krok ke zlepšení.
Postupné předávání odpovědnosti
Sebehodnocení je součástí širšího procesu: učitel nejdřív pomáhá a vede, pak postupně předává víc práce žákovi. Žáci, kteří dokážou řídit vlastní učení, se snáz učí i bez stálého vedení.
Čeho se vyvarovat
Časté chyby z praxe a proč škodí učení.
Sebehodnocení jako rutinní formalita
Reflexní lístek, který se nevyhodnotí a nepromítne do výuky, rychle ztratí smysl. Žáci poznají, že odpovědi nehrají roli, a přestanou je brát vážně. Každé sebehodnocení by mělo mít viditelný důsledek, byť malý.
Otázky bez konkrétního obsahu
"Co ses naučil?" bez odkazu na konkrétní cíl hodiny vede k vágním odpovědím. Reflexní otázky musí navazovat na cíle a kritéria úspěchu. Jinak žáci nevědí, co vlastně hodnotit.
Spoléhání na sebehodnocení jako na důkaz o zvládnutí
Žáci, kteří látku neznají, si často myslí, že ji znají. Sebehodnocení ukazuje spíš jistotu žáka než to, co skutečně umí. Vždy ho proto doplňte jiným důkazem o učení.
Použití sebehodnocení jako podkladu pro známky
Jakmile sebehodnocení ovlivňuje formální hodnocení, žáci začnou strategicky nadhodnocovat svůj výkon. Sebehodnocení musí být bezpečné, bez rizika trestu za přiznání neznalosti.
V průvodci můžete připravit reflexní otázky nebo nastavit sebehodnocení pro vaši třídu.
Otevřít průvodce