5 strategií formativního přístupu
Model Wiliama a Leahyho popisuje pět oblastí, ve kterých může učitel i žák učení skutečně posouvat. Ke každé strategii patří sada metod. Vyberte tu, která se hodí vaší třídě.
Cíle a kritéria úspěchu
Žáci vědí, co se mají naučit a podle čeho poznají, že se to naučili.
Žáci se učí lépe, když vědí, k čemu hodina směřuje a podle čeho poznají, že cíle dosáhli. Sdílení cílů a kritérií úspěchu proto není formalita. Od toho se odvíjí zpětná vazba i sebehodnocení.
2 metody →
Důkazy o učení
Zjistěte, kde žáci v učení skutečně jsou.
Nejdůležitější otázka ve třídě není „Rozumíte?", ale „Co jste se naučili?" Tato strategie pomáhá průběžně a spolehlivě zjistit, kde žáci jsou, aby učitel mohl výuku přizpůsobit tomu, co skutečně potřebují.
4 metody →
Zpětná vazba
Řekněte žákovi, kde je a co má udělat dál.
Zpětná vazba má žákovi pomoct zorientovat se v tom, co už zvládá a co má udělat dál. Dobrá zpětná vazba neříká jen, že práce byla dobrá nebo slabá. Ukáže konkrétně, co má žák změnit. Pokud má práce ještě pokračovat, komentář bez známky často pomůže víc než známka spojená se slovním hodnocením.
3 metody →
Vzájemné hodnocení
Žáci si navzájem pomáhají práci zlepšit.
Spolužák si často všimne věcí, které autor vlastní práce přehlédne. Vzájemné hodnocení není opravování práce za druhého. Jde o společné přemýšlení nad tím, co práci zlepší. Žáci mají hodnotit podle kritérií, ne podle toho, kdo se jim líbí.
1 metoda →
Sebehodnocení
Žák sleduje vlastní pokrok a volí další krok v učení.
Důležitým cílem formativního přístupu je, aby žák postupně dokázal poznat, kde se v učení nachází, a zvolit další krok. Sebehodnocení není o tom, aby si žák sám dal body. Je to způsob, jak se učit přemýšlet o vlastní práci.
3 metody →
Nevíte, kde začít?
Přečtěte si průvodce pro učitele, kteří s formativním přístupem začínají. Stačí začít jednou metodou a přidávat další až podle toho, jak se osvědčí.