Položte otázku se čtyřmi možnostmi a nechte odpovědět celou třídu najednou. Za chvíli vidíte, jak se odpovědi rozložily.
Často také jako hlasování celé třídy.
Jak na to
1. Napište otázku a čtyři možnosti A až D. 2. Nechte všechny žáky odpověď připravit a potom ji ukázat najednou. 3. Podívejte se, jak se odpovědi rozložily. 4. Nechte některé žáky krátce říct, proč volili právě tak. Průběh hodiny měňte jen tehdy, když jste tuto otázku předem určili jako klíčovou.
Po položení otázky chvíli počkejte, než vyvoláte prvního žáka. Krátký čas na přemýšlení dává šanci připravit odpověď i těm, kteří potřebují více času než nejrychlejší žáci.
Jak na to
1. Položte otázku a řekněte, kolik času mají na přemýšlení. 2. Během této doby nikoho nevyvolávejte a udržte ticho. 3. Teprve potom vyvolejte konkrétního žáka nebo nechte žáky odpovědi porovnat ve dvojici. 4. U složitější otázky přidejte více času nebo krátký písemný zápis.
Místo podrobné opravy každé jednotlivé práce hledejte chyby a silné stránky, které se opakují napříč třídou. Potom je společně projděte a dejte žákům čas své práce upravit.
Jak na to
1. Prohlédněte si práce a vyberte několik typických chyb a několik silných stránek. 2. Ukažte anonymní příklady celé třídě. 3. Zadejte konkrétní úkol, podle kterého žáci své práce upraví. 4. Během úprav sledujte, zda žáci na zpětnou vazbu skutečně reagují.
Na začátku hodiny si ujasněte, co má žák na konci opravdu umět nebo zvládnout. K tomu přidejte několik konkrétních znaků úspěchu, podle kterých poznáte, že se k cíli dostal.
V praxi také jako cíl hodiny na tabuli nebo rubrika.
Jak na to
1. Formulujte cíl jako něco, co žák dokáže udělat. 2. Přidejte 2 až 4 konkrétní kritéria, podle kterých poznáte úspěch. 3. Promyslete, kdy během hodiny si ověříte, zda je žáci opravdu splňují. 4. Cíl i kritéria řekněte žákům jednoduše a stručně.
Místo toho, abyste žákům vyznačili všechny chyby, dejte jim nápovědu, kde mají hledat. Žák tak na zpětné vazbě sám přemýšlí, co je špatně a jak to opravit.
Jak na to
1. Upozorněte na počet nebo typ chyb, které má žák najít. 2. Nechte ho chyby samostatně objevit a opravit. 3. Potom společně ověřte, zda je oprava správná. 4. Pokud se stejná chyba opakuje u více žáků, pracujte s ní společně v celé třídě.
Když vysvětlujete nový pojem nebo proces, propojte slovní vysvětlení s jednoduchým a významově důležitým obrázkem, schématem nebo nákresem. Žák si tak může stejnou myšlenku spojit dvěma způsoby.
Jak na to
1. Vyberte jeden jednoduchý obrázek nebo nákres, který pomáhá vysvětlit význam. 2. Důležité popisky dejte přímo do obrázku nebo těsně vedle něj. 3. Nechte žáky část schématu krátce doplnit nebo překreslit. 4. Nakonec ověřte, zda rozumějí významu, ne jen podobě obrázku.
Nestačí, aby žák řekl správnou odpověď. Nechte ho také vysvětlit, proč je správná. Tím si ověřujete hlubší porozumění a pomáháte propojovat nové učivo s tím, co už žák zná. Je to navazující otázka po jeho odpovědi: důvod, mechanismus nebo vztah, ne samostatná nová úloha.
Jak na to
1. Po odpovědi se zeptejte, proč dané řešení funguje. 2. Dejte žákům krátký čas na promyšlení odpovědi. 3. Pokud něco chybí, doplňte chybějící část a nechte žáka vysvětlení dokončit. 4. Podle potřeby nechte žáka uvést i jiný příklad stejného principu.
Použijte ji, když porozumění novému učivu stojí na slovech, která žáci ještě neznají. Než začne výklad nebo práce s textem, vyberte tři až šest slov, bez kterých další část hodiny nepochopí.
Jak na to
1. Vyberte tři až šest slov, která jsou pro následující výklad nebo text důležitá. 2. Každé slovo napište a vysvětlete jeho význam a použití v tomto učivu. Pokud je výslovnost důležitá, uveďte ji také. 3. Nechte žáky slovo použít: vytvořit větu, rozlišit ho od podobného slova nebo odpovědět na krátkou otázku. 4. Řekněte, ve které další části hodiny se k těmto slovům vrátíte.
V místě, kde se hodina láme, položte jednu otázku. Podle odpovědí celé třídy rozhodnete, jestli můžete pokračovat, nebo se musíte vrátit.
Jak na to
1. Vyberte jednu myšlenku, na které další část hodiny závisí. 2. Připravte k ní jednu otázku a čtyři možnosti odpovědi. 3. Chybné možnosti postavte na typických chybách. 4. Nechte odpovědět všechny žáky a podle výsledku rozhodněte, jestli pokračujete, nebo se vracíte.
U abstraktního pojmu začněte konkrétními příklady, které žáci dokážou pochopit a porovnat. Teprve potom společně formulujte obecné pravidlo nebo definici.
Jak na to
1. Představte pojem stručně. 2. Ukažte několik konkrétních případů a přidejte i jeden případ, který sem nepatří. 3. Nechte žáky rozhodnout, co do dané skupiny patří, a vysvětlit proč. 4. Teprve potom společně formulujte obecné pravidlo.
Chybný začátek by znehodnotil samostatnou práci. Než ji pustíte, zadejte jednu až tři kontrolní úlohy k jednomu cíli. Podle výsledku hned učíte malou skupinu a ostatní jdou dál. Skupina se skládá znovu podle aktuální potřeby.
Jak na to
1. Zadejte jednu až tři kontrolní úlohy k jedinému cíli. Žáci zapíšou postup. 2. Nechte žáky nejdřív kontrolní úlohu samostatně dokončit. Potom obejděte hotová řešení a zjistěte, kdo cíl zvládá. Správný postup při tom neprozrazujte. 3. Žáky, kteří cíl nezvládají, si hned vezměte a totéž vysvětlete jinou reprezentací. 4. Ostatní pusťte k samostatné nebo náročnější práci. 5. Když chybuje většina, kolo zastavte a vysvětlete učivo znovu celé třídě.
Žáci už učivo slyšeli nebo četli a mají ho převést do jiné podoby – například z textu vytvořit diagram, tabulku, osu, graf nebo scénář.
Jak na to
Zvolte jeden režim. 1. Převod reprezentace. Zadejte jeden převod: text na diagram, tabulku, osu, Vennův diagram, graf nebo scénář, případně zpět do textu. 2. Pojmová mapa. Žáci kolem ústředního pojmu nebo z kartiček sestaví mapu s pojmenovanými vazbami. Po výuce ji mohou jinou barvou opravit a doplnit. Druhá vrstva je volitelná. 3. Hierarchické uspořádání. Žáci uspořádají učivo do nadřazených a podřazených vztahů. Sledujte, kde žáci váhají. Tam můžete zjistit, čemu ještě nerozumějí.
Vytvořte ve třídě prostředí, ve kterém je možné udělat chybu, ale zároveň se od ní očekává oprava a učení. Chyba má učiteli i žákům ukázat, čemu je potřeba se ještě věnovat.
Jak na to
1. Reagujte na chybu klidně a věcně. 2. Pomozte žákovi najít cestu ke správnému řešení. 3. Vraťte se k němu, aby měl možnost odpověď dokončit. 4. Oddělujte hodnocení odpovědi od hodnocení člověka.
Při delší diskusi zapisujte na tabuli jen hlavní myšlenky, které v ní zaznívají. Žáci tak mohou sledovat, kam se rozhovor vyvíjí, a zároveň se neztratí hlavní téma.
Jak na to
1. Napište na tabuli hlavní otázku. 2. Během diskuse zapisujte několik nejdůležitějších myšlenek. 3. Průběžně žáky vracejte k tomu, co už zaznělo. 4. Na závěr společně formulujte krátké shrnutí nebo nechte žáky zapsat hlavní závěr.
Ukažte žákům nejen výsledný postup, ale také způsob, jak při řešení přemýšlíte. Žáci tak vidí jednotlivá rozhodnutí, která zkušený člověk dělá cestou k výsledku.
Jak na to
1. Vyberte jeden konkrétní postup nebo problém. 2. Řešte ho nahlas a vysvětlujte, proč děláte jednotlivé kroky. 3. Upozorněte na místa, kde se snadno chybuje nebo rozhoduje mezi více možnostmi. 4. Než přejdete k samostatné práci, krátce ověřte, zda žáci postupu rozumějí.
Krátkým kvízem nechte žáky vybavovat důležité učivo, bez známky. Můžete střídat dnešní učivo a starší učivo. Kvíz procvičuje paměť.
Jak na to
1. Připravte několik krátkých otázek z dnešního i staršího učiva. 2. Nechte odpovědět všechny žáky, bez otevřených materiálů. 3. Odpovědi krátce srovnejte se správným řešením. 4. Všimněte si, která chyba se opakuje, a vraťte se k ní v dalším procvičení.
Žák nebo skupina při stejné úloze ještě potřebuje dočasnou pomoc. Dejte jim ji a sundejte ji ve chvíli, kdy už ji nepotřebují.
Jak na to
1. U jedné úlohy připravte silnější a slabší pomoc, například podrobný postup a kratší nápovědu. 2. Začněte větší pomocí u žáků, kteří ji potřebují. 3. Jakmile ji nepotřebují, dejte jim stejnou úlohu bez ní. 4. Na konci řekněte, kterou pomoc už mohou odložit.
Nečekejte pouze na žáky, kteří se hlásí. Po položení otázky vyvolejte konkrétního žáka, abyste zjistili, jak přemýšlí i ti, kteří se dobrovolně neozývají.
V praxi také jako náhodné vyvolávání.
Jak na to
1. Položte otázku a dejte všem čas na přemýšlení. 2. Potom vyvolejte konkrétního žáka. 3. Jeho odpověď berte jako součást učení, ne jako nachytávání. 4. Když odpověď není správná, pomozte žákovi dojít k lepší odpovědi a vraťte se k němu, aby mohl úkol dokončit.
Místo dlouhého procvičování jednoho typu úloh střídejte několik podobných typů. Žáci se tak neučí jen postup zopakovat, ale také poznat, který postup mají v dané situaci použít.
Jak na to
1. Vyberte dva až tři příbuzné typy úloh. 2. Střídejte je mezi sebou místo dlouhých bloků stejného typu. 3. Před začátkem připomeňte, že žáci mají nejdřív poznat typ úlohy a teprve potom zvolit postup. 4. Na konci se zeptejte, podle čeho poznají, který postup použít.
Na konci hodiny položte jednu až tři krátké otázky přímo k dnešnímu cíli.
Jak na to
1. Připravte jednu až tři otázky přímo navázané na cíl hodiny. 2. Nechte žáky odpověď odevzdat před odchodem. 3. Odpovědi si rozdělte podle toho, čemu žáci rozumějí a kde mají problém. 4. Udělejte z toho konkrétní rozhodnutí pro další hodinu.
Žáci dělají typickou chybu, nebo víte, kde v učivu často tápou. Místo dalšího správného příkladu jim ukažte chybné řešení a nechte je zjistit, co je špatně, proč chyba vznikla a jak ji opravit.
Jak na to
Zvolte jeden režim. 1. Připravené chybné řešení. Dejte žákům fiktivní řešení s typickou chybou a ptejte se, kde chyba je, proč tam je a co by tam mělo být. 2. Konfliktní odůvodnění. Dejte dvě protichůdná zdůvodnění. Žáci rozhodnou, které je správné, a vysvětlí, co v chybném argumentu chybí. 3. Živá chyba ve výkladu. Předem ohlaste, že ve výkladu, výpočtu nebo pokusu uděláte chyby. Žáci je zapisují, ve dvojici seznamy porovnají a zapíšou opravu. Každou chybu pak vysvětlete. V prvních dvou režimech žáci chybu najdou, vysvětlí, řešení opraví a napíšou krátkou radu autorovi chybné práce.
Nejdřív necháte každého žáka přemýšlet samotného, potom své řešení porovná ve dvojici a nakonec se o vybrané myšlenky podělí celá třída. Díky tomu mají prostor přemýšlet i ti, kteří se běžně do diskuse nezapojují.
Jak na to
1. Položte otázku, která souvisí s cílem hodiny nebo s předchozím učivem. 2. Dejte všem chvíli na samostatné přemýšlení. 3. Nechte žáky porovnat své odpovědi ve dvojici. 4. Nakonec vyberte několik dvojic, jejichž myšlenky stojí za společné sdílení.
Nové učivo tentokrát žáci získávají z textu místo vašeho výkladu. Vyberte krátký úsek, jeden až čtyři odstavce, a zadejte úkol, který se vztahuje právě k němu.
Jak na to
1. Vyberte úsek odborného textu o jednom až čtyřech odstavcích. 2. Zadejte úkol vázaný na porozumění právě tomuto úseku. Například zakroužkovat dvě síly nebo hvězdičkou označit řádek, kde se něco stane. 3. Žáci čtou potichu a odpověď značí přímo v textu. 4. Obcházejte třídu. Když úsek zvládají, další prodlužte. Když ne, vraťte se ke společnému čtení.
Nechte žáky porovnat vlastní práci s několika jasnými kritérii a pojmenovat jeden konkrétní krok, kterým ji mohou zlepšit. Smyslem není dát si známku, ale rozhodnout, co udělat dál.
Často také jako reflexní lístek nebo sebehodnoticí škála.
Jak na to
1. Dejte žákům krátký kontrolní seznam se dvěma až třemi kritérii. 2. U každého označí, zda je splněné, částečně splněné nebo zatím ne. 3. Ke svému hodnocení připojí konkrétní důkaz z vlastní práce. 4. Potom vyberou jeden krok a provedou ho.
Žáci nejdřív krátký test vypracují sami. Teprve potom dostanou klíč a vlastní práci opraví.
Jak na to
1. Připravte krátký cvičný test z důležitých znalostí nebo postupů. 2. Nechte žáky test dokončit bez řešení. 3. Potom jim dejte klíč a nechte je vlastní práci opravit. 4. Sledujte opakující se chyby a podle nich naplánujte další výuku.
Učivo už žáci znají a má pořadí nebo vztahy: kroky, čas, příčiny a následky nebo argument. Žáci pracují s kartičkami – řadí je, sestavují nebo třídí. Cílem není z kartiček odvodit nové pravidlo.
Jak na to
Zvolte jeden režim. 1. Řazení a sestavení. Dvojice seřadí kroky, osu nebo argument a přiřadí popisky, příčiny a následky. Porovnejte výsledek s originálem nebo mezi dvojicemi. 2. Třídění do kategorií. Žáci roztřídí pojmy do zadaných nebo vlastních kategorií a kategorie pojmenují. 3. Pořadí podle kritéria. Žáci seřadí položky podle důležitosti a pořadí zdůvodní.
Po modelování nový postup ještě nikdo nezvládne sám. Nejdřív řešíte úlohy společně, potom necháte stále větší část řešení na žácích a nakonec na dvojicích.
Jak na to
1. Po modelu předávejte řešení třídě. Žáci dokončují vaše věty a zdůvodňují další krok. 2. Dvojice ústně řeší zbytek stejné série. 3. Když se stejná chyba rozšíří mezi více žáků, třídu zastavte a vraťte se ke společnému kroku. 4. K samostatné práci přejděte, až většina třídy postup zvládá bez společného vedení.
Při práci ve dvojici určete, kdo začíná, a po chvíli role vystřídejte. Zabráníte tomu, aby celou dobu mluvil jeden žák a druhý jen přihlížel.
Jak na to
1. Položte otázku a dejte oběma žákům chvíli na přípravu. 2. Jasně určete, kdo bude mluvit jako první. 3. Po stanoveném čase role vyměňte. 4. Na závěr můžete vyzvat některé žáky, aby shrnuli myšlenku svého spolužáka.
Po společném výkladu a procvičení dostanou žáci prostor pracovat sami. Úkoly jsou jasně strukturované, postupně náročnější a učitel během práce sleduje, kde se objevují potíže.
Jak na to
1. Ujistěte se, že žáci předtím viděli potřebný postup nebo příklad. 2. Připravte několik úloh s postupně rostoucí náročností. 3. Jasně řekněte, kolik mají času a co mají dělat, když skončí nebo se zaseknou. 4. Během práce sledujte chyby a pomocí nich naplánujte společnou korekci.
Na začátku hodiny vraťte žáky na několik minut k nejdůležitějšímu učivu z minula. Jde o krátké upevnění před novou prací.
Jak na to
1. Připravte dvě až čtyři krátké otázky z předchozího učiva. 2. Nechte odpovídat všechny žáky, ne jen několik dobrovolníků. 3. Rychle opravte nebo doplňte nejdůležitější body. 4. Propojte opakování s dnešním cílem a pokračujte v hodině.
Hlavní použití je na konci hodiny. Chcete vidět, co žáci považují za podstatné. Výstupem je jejich otázka s modelovou odpovědí, ne odpověď na vaši otázku. Může nahradit kvíz nebo propustku.
Jak na to
Zvolte jeden režim. V obou rozdejte konstrukce, například „Proč je … příkladem …?“ a „Jaký je rozdíl mezi …?“. 1. Otázky na konci hodiny, hlavní použití. Každý napíše dvě až tři otázky i s odpovědí. Ve dvojici si je položí. 2. Otázky před výkladem, sekundární použití. Dvojice u podnětu, třeba obrazu, zapíšou jednu nejdůležitější otázku. Otázky seskupte a využijte je jako základ pro výklad. Volitelný doplněk, ne hlavní postup: nechte tři fakta a jednu lež. Ostatní mají lež odhalit. Z otázek vyčtěte, co žáci považují za jádro učiva.
Když mají žáci něco vytvořit, samotná kritéria někdy nestačí. Ukažte jim konkrétní práci, na které společně uvidíte, jak vypadá dobrý výsledek.
Jak na to
1. Vyberte krátkou a srozumitelnou ukázku. 2. Společně v ní najděte místa, která odpovídají jednotlivým kritériím. 3. Podle potřeby ukažte i slabší ukázku a porovnejte ji s dobrou. 4. Později mohou žáci porovnat podle stejných kritérií i vlastní práci.
Uprostřed samostatné práce zastavte třídu a společně rozeberte jednu práci, která právě vznikla. Vyberete ji v hodině. Nic předem nesbíráte a žáci svou práci upraví hned.
Jak na to
1. Během práce vyberte jednu skutečnou práci: chybnou, skoro správnou nebo vynikající. Můžete porovnat dvě. 2. Promítněte ji a představte ji jako společný učební materiál, ne jako hodnocení autora. 3. Otázkami veďte rozbor. Řešení neprozrazujte. 4. Žáci pak upraví vlastní práci.
Na konci hodiny zavřete sešity a další materiály. Žáci z paměti napíšou, co k dnešnímu cíli patří. Teprve potom mohou text srovnat s poznámkami nebo se vzorem. Nedáváte jim seznam otázek ani klíč.
Jak na to
1. Nechte žáky odložit sešity a další zdroje. 2. Zadejte, ať z paměti napíšou, co k dnešnímu cíli patří. Nedávejte jim seznam otázek. 3. Teprve potom mohou text srovnat s tím, co mělo zaznít. 4. Doplňte nejdůležitější chybějící body.
Žáci si navzájem prohlédnou práci podle předem známých kritérií a dají spolužákovi konkrétní doporučení. Smyslem není dát známku, ale pomoci druhému práci zlepšit.
Často také jako dvě hvězdy a přání nebo vrstevnická zpětná vazba.
Jak na to
1. Připomeňte dvě až tři kritéria nebo ukažte dobrou ukázku. 2. Ve dvojici nebo trojici nechte žáky práci podle těchto kritérií posoudit. 3. Nechte je pojmenovat, co už funguje a co by šlo zlepšit. 4. Každý žák potom udělá alespoň jednu konkrétní úpravu vlastní práce.
Na začátku hodiny zadejte krátkou úlohu z minulého učiva. Zjistíte, co žáci zvládají, a podle toho rozhodnete, jestli můžete pokračovat, nebo se nejdřív vrátíte k chybějícímu základu.
Jak na to
1. Připravte jednu až tři krátké úlohy z předchozího učiva. 2. Nechte pracovat všechny žáky, nejlépe písemně. 3. Rychle si udělejte obrázek o odpovědích celé třídy. 4. Podle výsledku rozhodněte: pokračovat, nebo nejdřív doplnit chybějící základ.
Žáci mají víc pokusů o totéž a pokusy zůstávají zachované: věta, náčrt, nahrávka, řešení, písmo nebo pohyb. Ne vždy existuje jeden jasně nejlepší výsledek. Každý vybere svůj nejlepší pokus a partner z téže sady vybere nezávisle svůj.
Jak na to
1. Zadejte jeden úkol, při kterém vznikne více zaznamenaných pokusů. 2. Každý označí svůj nejlepší pokus a krátce řekne proč. 3. Partner z téže sady nezávisle vybere svůj favorit. 4. Vybrané pokusy si vymění. 5. Každý vysvětlí, proč právě tento pokus považuje za nejlepší. Když se neshodnou, porovnají, v čem se jejich volby liší.
Než žáci začnou podobnou úlohu procvičovat, ukažte jim jeden kompletně vyřešený příklad. U jednotlivých kroků stručně vysvětlete, co děláte a proč.
Jak na to
1. Připravte jeden přehledně vyřešený příklad. 2. Projděte ho krok za krokem a krátce zapojujte žáky. 3. Potom dejte podobnou úlohu k procvičení. 4. Při procvičení nechte řešení na žácích. Další dočasnou pomoc u stejné úlohy touto metodou nepopisujte.
Naplánujte v hodině místo, kde žáci sami formulují myšlenku k cíli. Karta určuje, kdy tento prostor nastane, jaký podnět k němu patří a jak ověříte, že ho žáci opravdu využili.
Jak na to
1. Naplánujte jedno až dvě místa v hodině, kde žáci sami formulují myšlenku. 2. Ke každému místu připravte otázku nebo podnět a řekněte, jak má odpověď vypadat. 3. Způsob, jakým myšlenku sdělí, může převzít jiná metoda, kterou už v hodině máte. Tahle karta ho nepředepisuje. 4. Ověřte, že myšlenku formulovali, včetně žáků, kteří se sami nehlásí. Potom ji krátce shrňte, opravte nebo doplňte.
Než začnete diskutovat, dejte každému žákovi chvíli na to, aby si vlastní odpověď zapsal. Do společného rozhovoru pak vstupují všichni s nějakou myšlenkou, ne jen ti nejrychlejší.
Jak na to
1. Položte jednu až tři otázky. 2. Dejte žákům krátký čas na samostatný zápis. 3. Teprve potom začněte diskutovat ve dvojicích nebo s celou třídou. 4. Po diskusi mohou žáci svou původní odpověď doplnit nebo změnit.
Skupinová práce může být užitečná, ale sama o sobě neukazuje, co se naučil každý žák. Proto po společné práci dejte každému prostor ukázat vlastní porozumění.
Jak na to
1. Před skupinovou prací nechte každého krátce zapsat vlastní představu. 2. Potom nechte skupinu společně řešit jasně vymezený úkol. 3. Po skončení skupiny každý žák samostatně doplní, co se změnilo nebo co si odnáší. 4. Ověřte alespoň u některých žáků, že rozumějí výsledku skupinové práce.
