Všechny metody na jednom místě. Každá patří k jedné ze 5 strategií.
Průvodce „Jak začít“ vám pomůže vybrat první metodu a zapojit ji do výuky bez zbytečného stresu.
Položte otázku se čtyřmi možnostmi a nechte odpovědět celou třídu najednou. Během několika sekund tak získáte rychlý přehled o tom, jak žáci látce rozumějí.
Často také jako hlasování celé třídy.
Jak na to
1. Napište otázku a čtyři možnosti A až D. 2. Nechte všechny žáky odpověď připravit a potom ji současně ukázat. 3. Podívejte se, jak se odpovědi rozložily. 4. Nechte některé žáky vysvětlit svou volbu a podle výsledku rozhodněte, zda pokračovat, nebo něco opravit.
Po položení otázky chvíli počkejte, než vyvoláte prvního žáka. Krátký čas na přemýšlení dává šanci připravit odpověď i těm, kteří potřebují více času než nejrychlejší žáci.
Jak na to
1. Položte otázku a řekněte, kolik času mají na přemýšlení. 2. Během této doby nikoho nevyvolávejte a udržte ticho. 3. Teprve potom vyvolejte konkrétního žáka nebo nechte žáky odpovědi porovnat ve dvojici. 4. U složitější otázky přidejte více času nebo krátký písemný zápis.
Místo podrobné opravy každé jednotlivé práce hledejte chyby a silné stránky, které se opakují napříč třídou. Potom je společně projděte a dejte žákům čas své práce upravit.
Jak na to
1. Prohlédněte si práce a vyberte několik typických chyb a několik silných stránek. 2. Ukažte anonymní příklady celé třídě. 3. Zadejte konkrétní úkol, podle kterého žáci své práce upraví. 4. Během úprav sledujte, zda žáci na zpětnou vazbu skutečně reagují.
Na začátku hodiny si ujasněte, co má žák na konci opravdu umět nebo zvládnout. K tomu přidejte několik konkrétních znaků úspěchu, podle kterých poznáte, že se k cíli dostal.
V praxi také jako cíl hodiny na tabuli nebo rubrika.
Jak na to
1. Formulujte cíl jako něco, co žák dokáže udělat. 2. Přidejte 2 až 4 konkrétní kritéria, podle kterých poznáte úspěch. 3. Promyslete, kdy během hodiny si ověříte, zda je žáci opravdu splňují. 4. Cíl i kritéria řekněte žákům jednoduše a stručně.
Místo toho, abyste žákům vyznačili všechny chyby, dejte jim nápovědu, kde mají hledat. Žák tak na zpětné vazbě sám přemýšlí, co je špatně a jak to opravit.
Jak na to
1. Upozorněte na počet nebo typ chyb, které má žák najít. 2. Nechte ho chyby samostatně objevit a opravit. 3. Potom společně ověřte, zda je oprava správná. 4. Pokud se stejná chyba opakuje u více žáků, pracujte s ní společně v celé třídě.
Když vysvětlujete nový pojem nebo proces, propojte slovní vysvětlení s jednoduchým a významově důležitým obrázkem, schématem nebo nákresem. Žák si tak může stejnou myšlenku spojit dvěma způsoby.
Jak na to
1. Vyberte jeden jednoduchý obrázek nebo nákres, který pomáhá vysvětlit význam. 2. Důležité popisky dejte přímo do obrázku nebo těsně vedle něj. 3. Nechte žáky část schématu krátce doplnit nebo překreslit. 4. Nakonec ověřte, zda rozumějí významu, ne jen podobě obrázku.
Nestačí, aby žák řekl správnou odpověď. Nechte ho také vysvětlit, proč je správná. Tím si ověřujete hlubší porozumění a pomáháte propojovat nové učivo s tím, co už žák zná.
Jak na to
1. Po odpovědi se zeptejte, proč dané řešení funguje. 2. Dejte žákům krátký čas na promyšlení odpovědi. 3. Pokud něco chybí, doplňte chybějící část a nechte žáka vysvětlení dokončit. 4. Podle potřeby nechte žáka uvést i jiný příklad stejného principu.
Najděte v hodině místo, kde potřebujete rozhodnout, zda můžete pokračovat, nebo se musíte k něčemu vrátit. Právě tam položte otázku, která spolehlivě ukáže, jak žáci porozuměli klíčovému konceptu.
Jak na to
1. Vyberte jednu důležitou myšlenku, na které další část hodiny závisí. 2. Připravte čtyři možnosti odpovědi. 3. Vytvořte je tak, aby chybné možnosti odpovídaly typickým mylným představám. 4. Nechte odpovědět všechny žáky a podle výsledku rozhodněte o dalším postupu.
U abstraktního pojmu začněte konkrétními příklady, které žáci dokážou pochopit a porovnat. Teprve potom společně formulujte obecné pravidlo nebo definici.
Jak na to
1. Představte pojem stručně. 2. Ukažte několik konkrétních případů a přidejte i jeden případ, který sem nepatří. 3. Nechte žáky rozhodnout, co do dané skupiny patří, a vysvětlit proč. 4. Teprve potom společně formulujte obecné pravidlo.
Vytvořte ve třídě prostředí, ve kterém je možné udělat chybu, ale zároveň se od ní očekává oprava a učení. Chyba má učiteli i žákům ukázat, čemu je potřeba se ještě věnovat.
Jak na to
1. Reagujte na chybu klidně a věcně. 2. Pomozte žákovi najít cestu ke správnému řešení. 3. Vraťte se k němu, aby měl možnost odpověď dokončit. 4. Oddělujte hodnocení odpovědi od hodnocení člověka.
Když je úkol pro žáky obtížný, poskytněte jim dočasnou podporu. Jakmile si začnou být jistější, podporu postupně odebírejte, aby se dokázali obejít bez ní.
Jak na to
1. Připravte různé úrovně podpory, například podrobný postup a kratší nápovědu. 2. Začněte s větší podporou. 3. Žákům, kteří už ji nepotřebují, nabídněte stejný typ úlohy bez ní. 4. Na konci pojmenujte, kterou podporu už žáci zvládnou odložit.
Při delší diskusi zapisujte na tabuli jen hlavní myšlenky, které v ní zaznívají. Žáci tak mohou sledovat, kam se rozhovor vyvíjí, a zároveň se neztratí hlavní téma.
Jak na to
1. Napište na tabuli hlavní otázku. 2. Během diskuse zapisujte několik nejdůležitějších myšlenek. 3. Průběžně žáky vracejte k tomu, co už zaznělo. 4. Na závěr společně formulujte krátké shrnutí nebo nechte žáky zapsat hlavní závěr.
Ukažte žákům nejen výsledný postup, ale také způsob, jak při řešení přemýšlíte. Žáci tak vidí jednotlivá rozhodnutí, která zkušený člověk dělá cestou k výsledku.
Jak na to
1. Vyberte jeden konkrétní postup nebo problém. 2. Řešte ho nahlas a vysvětlujte, proč děláte jednotlivé kroky. 3. Upozorněte na místa, kde se snadno chybuje nebo rozhoduje mezi více možnostmi. 4. Než přejdete k samostatné práci, krátce ověřte, zda žáci postupu rozumějí.
Krátkým kvízem nechte žáky pravidelně vybavovat důležité učivo bez tlaku na známku. Pomáhá jim upevnit znalosti a vám ukazuje, co už je jisté a co je potřeba znovu procvičit.
Jak na to
1. Připravte několik krátkých otázek z dnešního i staršího učiva. 2. Nechte odpovědět všechny žáky. 3. Odpovědi společně nebo pomocí klíče opravte. 4. Podívejte se, které chyby se opakují, a využijte je při plánování další hodiny.
Nečekejte pouze na žáky, kteří se hlásí. Po položení otázky vyvolejte konkrétního žáka, abyste zjistili, jak přemýšlí i ti, kteří se dobrovolně neozývají.
V praxi také jako náhodné vyvolávání.
Jak na to
1. Položte otázku a dejte všem čas na přemýšlení. 2. Potom vyvolejte konkrétního žáka. 3. Jeho odpověď berte jako součást učení, ne jako nachytávání. 4. Když odpověď není správná, pomozte žákovi dojít k lepší odpovědi a vraťte se k němu, aby mohl úkol dokončit.
Místo dlouhého procvičování jednoho typu úloh střídejte několik podobných typů. Žáci se tak neučí jen postup zopakovat, ale také poznat, který postup mají v dané situaci použít.
Jak na to
1. Vyberte dva až tři příbuzné typy úloh. 2. Střídejte je mezi sebou místo dlouhých bloků stejného typu. 3. Před začátkem připomeňte, že žáci mají nejdřív poznat typ úlohy a teprve potom zvolit postup. 4. Na konci se zeptejte, podle čeho poznají, který postup použít.
Na konci hodiny položte jednu až několik krátkých otázek přímo k dnešnímu cíli. Odpovědi vám ukážou, co už žáci zvládli a čemu se budete potřebovat věnovat příště.
Jak na to
1. Připravte jednu až tři otázky přímo navázané na cíl hodiny. 2. Nechte žáky odpověď odevzdat před odchodem. 3. Odpovědi si rozdělte podle toho, čemu žáci rozumějí a kde mají problém. 4. Udělejte z toho konkrétní rozhodnutí pro další hodinu.
Nejdřív necháte každého žáka přemýšlet samotného, potom své řešení porovná ve dvojici a nakonec se o vybrané myšlenky podělí celá třída. Díky tomu mají prostor přemýšlet i ti, kteří se běžně do diskuse nezapojují.
Jak na to
1. Položte otázku, která souvisí s cílem hodiny nebo s předchozím učivem. 2. Dejte všem chvíli na samostatné přemýšlení. 3. Nechte žáky porovnat své odpovědi ve dvojici. 4. Nakonec vyberte několik dvojic, jejichž myšlenky stojí za společné sdílení.
Nechte žáky porovnat vlastní práci s několika jasnými kritérii a pojmenovat jeden konkrétní krok, kterým ji mohou zlepšit. Smyslem není dát si známku, ale rozhodnout, co udělat dál.
Často také jako reflexní lístek nebo sebehodnoticí škála.
Jak na to
1. Dejte žákům krátký kontrolní seznam se dvěma až třemi kritérii. 2. U každého označí, zda je splněné, částečně splněné nebo zatím ne. 3. Ke svému hodnocení připojí konkrétní důkaz z vlastní práce. 4. Potom vyberou jeden krok a provedou ho.
Nechte žáky nejdřív odpovědi samostatně vypracovat. Teprve potom jim dejte řešení k vlastní kontrole a opravě.
Jak na to
1. Připravte krátký cvičný test z důležitých znalostí nebo postupů. 2. Nechte žáky nejdřív test dokončit bez řešení. 3. Potom jim dejte klíč a nechte je vlastní práci opravit. 4. Sledujte především opakující se chyby a podle nich naplánujte další výuku.
Při práci ve dvojici určete, kdo začíná, a po chvíli role vystřídejte. Zabráníte tomu, aby celou dobu mluvil jeden žák a druhý jen přihlížel.
Jak na to
1. Položte otázku a dejte oběma žákům chvíli na přípravu. 2. Jasně určete, kdo bude mluvit jako první. 3. Po stanoveném čase role vyměňte. 4. Na závěr můžete vyzvat některé žáky, aby shrnuli myšlenku svého partnera.
Po společném výkladu a procvičení dostanou žáci prostor pracovat sami. Úkoly jsou jasně strukturované, postupně náročnější a učitel během práce sleduje, kde se objevují potíže.
Jak na to
1. Ujistěte se, že žáci předtím viděli potřebný postup nebo příklad. 2. Připravte několik úloh s postupně rostoucí náročností. 3. Jasně řekněte, kolik mají času a co mají dělat, když skončí nebo se zaseknou. 4. Během práce sledujte chyby a pomocí nich naplánujte společnou korekci.
Na začátku hodiny krátce vraťte žáky k nejdůležitějšímu učivu z minula. Několik minut vybavování pomůže upevnit znalosti a připraví půdu pro nové učivo.
Jak na to
1. Připravte dvě až čtyři krátké otázky. 2. Nechte odpovídat všechny žáky, ne jen několik dobrovolníků. 3. Rychle opravte nebo doplňte nejdůležitější body. 4. Propojte opakování s tím, co budete dělat dnes.
Když mají žáci něco vytvořit, samotná kritéria někdy nestačí. Ukažte jim konkrétní práci, na které společně uvidíte, jak vypadá dobrý výsledek.
Jak na to
1. Vyberte krátkou a srozumitelnou ukázku. 2. Společně v ní najděte místa, která odpovídají jednotlivým kritériím. 3. Podle potřeby ukažte i slabší ukázku a porovnejte ji s dobrou. 4. Později mohou žáci porovnat podle stejných kritérií i vlastní práci.
Na konci hodiny zavřete sešity a nechte žáky z paměti napsat, co je nejdůležitější k dnešnímu cíli. Teprve potom mohou svou odpověď porovnat s poznámkami nebo vzorem.
Jak na to
1. Nechte žáky odložit sešity a další zdroje. 2. Zadejte krátké shrnutí toho, co si z hodiny pamatují. 3. Potom mohou své odpovědi porovnat s tím, co mělo zaznít. 4. Doplňte nejdůležitější chybějící body a podle výsledku naplánujte další postup.
Žáci si navzájem prohlédnou práci podle předem známých kritérií a dají spolužákovi konkrétní doporučení. Smyslem není dát známku, ale pomoci druhému práci zlepšit.
Často také jako dvě hvězdy a přání nebo vrstevnická zpětná vazba.
Jak na to
1. Připomeňte dvě až tři kritéria nebo ukažte dobrou ukázku. 2. Ve dvojici nebo trojici nechte žáky práci podle těchto kritérií posoudit. 3. Nechte je pojmenovat, co už funguje a co by šlo zlepšit. 4. Každý žák potom udělá alespoň jednu konkrétní úpravu vlastní práce.
Začněte hodinu krátkou úlohou, při které si žáci vybaví důležité učivo z minula. Zároveň rychle zjistíte, co už umí a kde bude potřeba se na něco vrátit.
Jak na to
1. Připravte jednu až tři krátké úlohy z předchozího učiva. 2. Nechte pracovat všechny žáky, nejlépe písemně. 3. Rychle si udělejte obrázek o odpovědích celé třídy. 4. Podle výsledku rozhodněte, jestli můžete pokračovat, nebo je potřeba něco nejdřív doplnit.
Než žáci začnou úlohu řešit sami, ukažte jim jeden kompletně vyřešený příklad. U každého kroku vysvětlete, co děláte a proč.
Jak na to
1. Připravte jeden přehledně vyřešený příklad. 2. Projděte ho krok za krokem a krátce zapojujte žáky. 3. Potom dejte podobný příklad do řízeného procvičení. 4. Jakmile si žáci začnou být jistější, postupně podporu odebírejte.
Hlídáte, aby hodinu nenesl převážně učitel. Žáci potřebují dostávat pravidelný prostor formulovat vlastní myšlenky, vysvětlovat, odpovídat a reagovat na spolužáky.
Jak na to
1. Naplánujte v hodině jedno až dvě místa, kde budou aktivně přemýšlet a mluvit žáci. 2. Položte jim přesnou otázku a řekněte, jak má odpověď vypadat. 3. Po společné nebo párové práci zapojte i žáky, kteří se dobrovolně nehlásí. 4. Učitel potom odpovědi krátce shrne, opraví nebo doplní.
Než začnete diskutovat, dejte každému žákovi chvíli na to, aby si vlastní odpověď zapsal. Do společného rozhovoru pak vstupují všichni s nějakou myšlenkou, ne jen ti nejrychlejší.
Jak na to
1. Položte jednu až tři otázky. 2. Dejte žákům krátký čas na samostatný zápis. 3. Teprve potom začněte diskutovat ve dvojicích nebo s celou třídou. 4. Po diskusi mohou žáci svou původní odpověď doplnit nebo změnit.
Skupinová práce může být užitečná, ale sama o sobě neukazuje, co se naučil každý žák. Proto po společné práci dejte každému prostor ukázat vlastní porozumění.
Jak na to
1. Před skupinovou prací nechte každého krátce zapsat vlastní představu. 2. Potom nechte skupinu společně řešit jasně vymezený úkol. 3. Po skončení skupiny každý žák samostatně doplní, co se změnilo nebo co si odnáší. 4. Ověřte alespoň u některých žáků, že rozumějí výsledku skupinové práce.
